Když se řekne Olza..

24. 05. 2009 | † 15. 08. 2013 | kód autora: S6S
Mám tak dokonalé asociační metody, že je to udivující. Pominu-li ten fakt, že mi cokoliv připomíná cokoliv, občas to může být zábavné - například pohled do rozvrhu na dvouhodinovku betonových konstrukcí, označenou jako BEK-BEK (zasvěcení pochopí...) ve mě vyvolává záchvaty euforie, že obě hodiny dokážu přežívat s úsměvem (potlesk prosím). Ale moje asociace nejsou jen přímočaré. Všechno na sebe navazuje, jedna věc připomíná druhou a druhá třetí a tak to jde dál. Ale jsou pojmy, které mi do hlavy vhání obrovské množství myšlenek. Olza k nim bezesporu patří.

Olza je hraniční česko-polská řeka. Budiž mi prominuto, ale mám tak těžkou alergii na pseudočecháčský název Olše, že mi nikdo nevymluví, že správně bych tak měl daný vodní tok nazývat. Právně možná, ale morálně stále zastávám název polský. Když se řekne Olza, vybaví se mi moje rodina. Dědeček z otcovy strany pocházel přímo z Těšínska, takže sem byl namísto pohádek vychováván na těšínských pověstech. A možná taky proto vím, že název řeky nemá s olší nic společného, ale vznikl podle označení tekoucí vody ("zas chytrej jak rádio Jerevan"). Je paradox, že ačkoliv považuju tamní kraj za místo pro mě tak významné (v minulosti se mi dvakrát přepisovalo vysvědčení - nenarodil sem se v Přerově, ale v Havířově), skončil sem od něj relativně daleko. Ale nikdo neví, co ho čeká a není všem dnům konec. Těšínské Slezsko mě táhne k sobě už delší dobu a relativně silně (díky, dědo). Nevím proč, ale mám pocit, že něco vyzařuje přímo z toho kraje a nebo se jedná prostě o okřídlené "svůj k svému". Kdo ví, kam mš vítr odvane za pár let, ale nezlobil bych se, kdybych skončil třeba ve Wandrině (pro čecháčky - Vendryni).

Mnohem víc lidí bude znát Olzu jako obyčejný singl, který jim hraje při cestě z místa A na místo B z klimprkastru v jejich racho....autě. Defacto se upřímně přiznám, že sem to tak měl taky, dokonce bylo odobí, kdy mi to přišlo vyloženě nesympatické (něco podobného sem zažil už párkrát - třeba že Summer Sunshine je od The Corrs - já to fakt kdysi nevěděl!). Dneska považuju Olzu za nepřekonaný a nepřekonatelný hudební projekt - a je mi jedno, že se jedná o můj subjektivní pocit. Zapracovala jedna z těch nejkrásněších náhod, co sem kdy zažil. Balog, odpoledne, Lukáš modeluje, já odnáším Adriance půlitry (VBI jich tam nechal asi pět, sem si připadal jak poskok - ostatním bych to vzal i desetkrát, ale jemu zrovna pohyb neuškodí) a málem mi spadnou na zem. Jakmile Lukáš pustil do reproduktorů "Kwiotek", málem to se mnou seklo. Vrátilo mě to o čtyři (teď už pět let) roky zpátky, k jedné rodinné hádce, kdy sem zůstal zavřený u televize a zrovna tam běžel přenos Koncertu lidí dobré vůle z Velehradu - a mě přišlo úžasné, co tam o té písničce říkali a přišla mi krásná ta písnička a ještě úžasnější a krásnější mi v tu chvíli přišlo, jak sou tam ti lidi k sobě blízko, jak jeden nad druhým drží deštník nebo si podávají upadnuté věci nebo jak se tam všichni usmívají, jen tak, zrovna v tu chvíli se mi to prostě hrozně silně vrylo do pamět...

.... Po delší době, když mi zapojili internet sem se strašně dlouho pokoušel zjistit, kdo to zpíval a sehnat si to. Nenapadlo mě ani v nejmenším, že mě tohle potká na Balogu - Olza byl pro mě bezpochyby hudební objev roku 2008 a měl sem z toho tak silný pocit štěstí, že sem se rozbrečel jak malé dítě.

Olza je pro mě symbolem vody. Voda je můj živel - i když bych měl mít za svůj oheň. Vezmu si za svou poučku z filmu "Gejša", kterou na mě kdysi (asi rok zpátky to je) aplikovala jedna pro moc významná osoba, které si vážím - "Voda je mocná - dokáže odplavit zem, uhasit oheň, rozbít kameny, zničit železo. A když je v úzkých, vždycky si najde jinou cestu. Pamatuj si to." A já si to zapamatoval - jen sem pozapoměl, že je to opravdu o mě a že bych se tím měl řídit. To se stává i v lepších rodinách. Ale i když jsem tohle nevnímal, při zpětném ohlédnutí na tom něco bude. Přežil sem základku - no chraň mě Bože, od ní dál! Banda uřvaných omezených maloměstských fakanů, tolik podobná svým rodičům, jejichž jedinou zábavou bylo vybrat si vhodného adepta na kanadské žertíky. Dodneska mám milou zkušenost "Jak se dostat ze šatní skříňky během minuty" či "Kolik kotoulů uděláš na schodech bez zlomeniny". Ale vytrval sem - a sem lepší než oni, protože za mnou je kus práce, něčeho, co vidím a ne jen proflámované večery. Zvládl sem se sžít s intrem a on se mnou - po třech letech "neviditelnosti" (pro ty co nevědí, mám viditelné a neviditelné dny, podle toho, jestli si někdo všimne, že vůbec existuju - pozná se to po ránu, pokud mě někdo pozdraví, jsem vidět, pokud mi nikdo neodpoví, mám neviditelný den) jsem vidět relativně dost a pohrdavé pohledy během posledních dvou měsíců ustaly. Ta paní nakonec měla pravdu. Zvládl sem toho dost a ještě víc zvládnu. Voda si vždycky najde cestu.

Olza (respektive Olše pro ortodoxní šotoušstvo) je vlak, kterým občas jezdím domů. Asociuje mi to tedy cestování vlakem a to já mám strašně rád. A nejradši úplně sám, abych potom mohl mluvit o tom, jaké zažívám pocity. V létě, když jezdím na posledních pár dní na intr, je okno vozu (nas*at že na vás táhne!) od Uničova po Šumperk otevřené a já v něm vykloněný. Ta krajina mě dokáže fascinovat. Vždycky v sobě cítím takovou úctu, protože je úžasné sledovat, jak příroda dovede vytvořit a vybarvit dokonalé obrazy. Fotka je bezcená, popis zbytečný. Chvíle, kdy se vlak zhoupne a vy vyjedete z lesa rovnou na násep k hrabišínské zastávce a vidíte, jak přímo před vámi do kopců a do mraků zapadá Slunce a všechno barví do žluta, oranžova a stíny zase do temně modré a zelené, je tak mocná, že mě dokáže nabít energií na spoustu dní dopředu. Cestování mi toho dává hrozně moc. Nedávno sem jel vlakem ze Zábřehu do Olomouce a přistoupil (já už sem to říkal že..) takový nenápadný klučina. Měl sem na sobě tričko ČHŽ, on si ho všimnul, po chvilce se za mnou vrátil a zeptal se, jestli jezdím na Balog, když mám triko. Dali jsme se do řeči, já sem se zmínil o tom, že trochu skinuju a on se zničehonic zeptal "Jo a jak ty se tam menuješ?" Při odpovědi "Stefja" sem nedoufal v nějakou odezvu, ale zažil sem za dva roky skinování šok jako blázen - "Ty jo, tak to si ty, od tebe mám hromadu věcí, skvělý skiny na JHMD..." V Mohelnici vystupoval, ale já sem až domů byl jak sluníčko. Nevadil mi pokažený notebook, špinavé kalhoty nebo že se mi vysypaly na podlahu sešity. Pokud se mi dva roky úráce vrátily v tomhle, tak víc nechci. Tohle bylo něco, co sem si přál, co přál, v tohle sem se nikdy ani neodvažoval doufat - že někdo úplně cizí, neznámý mi řekne, že mě zná a že děkuje za moji práci! Tohle bylo pro mě tak strašně vysoké ocenění, že to budu vstřebávat asi hodně dlouho. A v neposlední řadě - cestování není nikdy bez důvodu. Vždycky je kvůli komu kam jet a už to je motivující. Evka - Olomouc, Radek - Praha, Radim - Ostrava, Ondra - (svého času) Pardubice nebo cesty na akce - Karpaty, Balog...bylo toho hodně. A bude toho hodně.

Všimli jste si nové lišty? Pravda, mohlo to být menší, moje xichty v takové velikosti jako návštěvní poutač není dobré řešení (spíš antireklama). Taky sem trochu předělal profil (já se k tomu dokopal!!!) a doplnil titulní citát. Jo, a to sem se pustil teprv do blogu... :-)...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.